|
Referáty
Letouni
LETOUNI (tedy netopýři a kaloni) jsou jediný savci, kteří
mají pravá křídla, jimiž mávají a mají schopnost aktivně létat (oproti
například letuchám, které používají padákový, klouzavý let). Létací
blána letounů je vlastně roztažená hřbetní a břišní kůže a umožňuje
jim výborně manévrovat při letu. Rozpětí křídel bývá velmi různé –
od 1.5 m u velkých kaloňů až k několika málo centimetrům (u netopýra
thajského, který je velký asi jako větší čmelák). Přes 50 % druhů používá
echolokaci při chytání kořisti a řízení letu v noci. Letouni
jsou druhý nejpočetnější řád, zahrnující skoro čtvrtinu všech druhů
savců a co do druhů je překonám jen hlodavci. Letouni se běžně vyskytují
v tropech a v oblastech s mírným klimatem na celém světě,
ale nevyskytují se v polárních krajích, které jsou příliš chladné,
aby umožňovaly existenci zdroje potravy pro letouny.
Anatomie
Snad nejvýznačnějším znakem letounů jsou jejich létací
blány. Tvoří je dvojitá vrstva kůže, natažená od krku ke kořeni ruky,
mezi boky těla, čtyřmi prodlouženými prsty na každé přední končetině
a patami a u některých druhů také od pat k ocasu. Mezi těmito dvěma
vrstvami probíhají kožní cévy a nervy. Aby mohly přední končetiny
fungovat jako křídla, vyžadují zvláštní posilu, a proto se vyvinuly např.
srostlé obratle, zploštělé žebra a silné klíční
kosti. Ve středu hrudní kosti je hřeben, k němuž jsou připojeny
upínají velké létací svaly, používané k mávání křídly směrem
dolů. Většina druhů má na přední končetině malý palec s drápem,
vycházející z místa kde se spojují všechny prsty, a chrupavčitou
ostruhu na vnitřní straně kotníkového kloubu, která pomáhá roztahovat
ocasní část létací blány.
Echolokace
Všechny druhy netopýrů používají echolokaci. Tento
navigační systém pro orientaci v letu z nich činí strašlivě výkonné
lovce hmyzu. Zvukové signály („cvrlikání“) vznikají v hrtanu, vycházejí
ven nosem nebo tlamou a nasměrovány nebo zaostřovány jsou speciálním nosním
výrůstkem (pokud ho dotyčný druh má). Jakmile se signály odrazí od nějakého
objektu, zachytí ozvěnu citlivé
uši netopýra. Podle délky času, kdy odražený signál dospěje od objektu k uchu,
určí netopýr velikost a místo čehokoliv, co se nachází v jeho letové
dráze.
Vyhledávání
potravy
Mnozí netopýři se živí hmyzem; někteří jej vyhledávají
mezi keři a stromy a jiní prozkoumávají vzdušnou vrstvu u povrchu stromové
klenby, kde chytají hmyz poletující ve větších výškách. Jeden netopýr
může během jedné noci spořádat stovky, ba tisíce, komárů (tím v některých
krajích významně snižuje výskyt malárie u jiných zvířat). Někteří
letouni se živí ovocem a další používají svůj dlouhý jazyk pro sběr
pylu a nektaru. Upíři svými ostrými zuby jemně naříznou kůži spícího
zvířete a lízají pak jeho krev. Karnivorní netopýři se živí ještěrkami
a žábami, rybožraví (ichthyofágní) netopýři používají zahnuté
drápy na svých silných nohou k chytání ryb.
Denní
stanovitě
Letouni se často shromažďují ve velkém počtu na
jednom místě, např. v jeskyni, na půdě staré budovy nebo v dutém
stromě. Všechna taková místa musí skýtat odpočinek, být bezpečná před
predátory, chránit před slunečním horkem, nízkými teplotami v zimně
(hibernační kolonie) i před deštěm. Netopýři glosolfágy jsou tak malý,
že mohou přebývat v dutinách bambusu, zatímco listonosové příbytkový
nakusují střední žilky listů, listy se ohnou dolů a vytvoří kolem nich
jakýsi stan. Proč se letouni shromažďují v tak velkých množstvích,
není plně zjištěno; nicméně ti letouni, kteří žijí koloniálně, na
konci hibernace často váží více než druhy, kteří takto nežijí.
Ochrana
V posledních letech se
populace letounů snížily, i když je ohrožuje velmi málo predátorů. Z celosvětového
hlediska je hlavní příčinnou ztráta vhodných biomů, protože např. přirozené
lesy se ničí a staré stavby renovují. Aby vědci získali další vědomosti
o letounech a pro pomoc při ochranářských akcích, připevňují na letouny,
jako např. na kaloně obojky s miniaturními
vysílačkami a sledují tak jejich pohyby v terénu. Letouni jsou nyní běžně
chráněni podle zákona např. v celé Evropě a v některých částech
Severní Ameriky, přesto na celém světě je mnoho zemí, kde vůbec žádnou
ochranu nepožívají.
Netopýr
vodní
Délka: 4-6 cm
Ocas: 2.5 – 5 cm
Hmotnost: 5-15 g
Rozšíření: Evropa až severní
a východní část Asie
Netopýr vodní je jeden z asi
87 druhů velmi rozšířeného rodu Myotis – malých hnědých netopýrů
s „myšíma“ ušima. Vznáší se často 1-2 m nad vodou (odtud jméno) a
chytá tam létající hmyz do tlamy nebo do kapsovité výdutě létací či
ocasní blány. Také čiří hladina a svýma dlouhýma zadníma nohama chytá
malé rybky. Ve dne se skrývá ve stromech, budovách, starých zdech a mostních
konstrukcích. Létá až 300 km daleko do svých zimních stanovišť v jeskyních
nebo v dolech.
Kolonie
v jeskyních
Ve dne se kaloni egyptští
shromažďují v bezpečí tmavých jeskyň. Temnější prostředí je vlhčí
a má stálejší teplotu než prostředí venku. Chladnějším podmínkám čelí
shlukováním, aby tak efektivněji udržovali tělesnou teplotu.
|
